Letní čas

Letní povídka pro Víkend MF DNES LETNÍ ČAS Bedřich Schneider si tohle léto docela užíval. Žádná extra vedra, ta opravdu mít nemusel, ale na zahrádce U Husenských se sedělo příjemně i po setmění, plzeňské tu teklo znamenité a u jejich stolu bylo vždycky o srandu postaráno. Hypotetická představa dovolené, nedejbože u moře, naháněla ortodoxnímu starému mládenci hrůzu. Takový zážitek si dopřál jednou a nikdy by ho už nikdo nedonutil k repríze. Slaná kapalina nadlehčovala jeho stodvacetikilové těleso do ní ponořené silou, která se nejspíš Archimedovu zákonu vymykala. Nepotopitelný, tudíž neosvěžený, připálený sluncem a s plavkami, jakož i inimními partiemi plnými neodstranitelného jemného písku, nehledě na nekonečnou nudu na pláži, na tento způsob trávení léta navždy zanevřel. Navíc ho zaměstnání nijak nevyčerpávalo a v poslední době i docela bavilo, tak k čemu, proboha, nějaká dovolená?! 

Příjemnému létu předcházelo napínavé volební jaro, ze kterého redaktorovi exponovaného společenského týdeníku vyplynuly zajímavé konsekvence. Rozpad federace budou průběžně komentovat všichni, ale my musíme bejt originální, klidně i trochu bulváru, nechal se na pondělní poradě slyšet šéfredaktor, má někdo nějakej návrh? Celá místnost se povinně zamyslela a Bedřichovi najednou zarezonovala nedávná hospodská epizoda se sympatickým astrologem:

„Co takhle Politickej Horoskop? Já teda na tyhle blbosti nevěřím, ale lidi to mají rádi...“

Zasedačkou se ozývalo nesouhlasné mručení ostatních redaktorů, kteří se zatím žádného nápadu nedopustili, a to se po překvapivé šéfově reakci změnilo v pohrdavé mlčení.

„Hele, to vůbec nezní marně, do čtvrtka to chci mít na stole a když to nebude úplně pitomý, tak s tím vyjíždíme od příštího čísla... rozchod!“

Bedřich by se navzdory nepřejícím kolegům rád pustil okamžitě do práce na svém projektu, kdyby tu nebyla drobná komplikace – neměl totiž tušení, jak se jmenuje ten obrýlený fousatý hvězdopravec, se kterým se předevčírem někde přiopil, dokonce si ani nepamatoval, v které to bylo hospodě. Jejich akční rádius ale nebyl až tak veliký, aby se odpoledne se Slávkem Špačkem U Husenských zase nepotkali. Tvůrčí atmosféra podpořená pivem a několika fernety vyústila v rukoudáním stvrzenou dohodu u spolupráci přinejmenším na nejbližší měsíc, ale Bedřich se pro jistotu ještě zeptal:

„Hele, a ty budeš celý léto v Praze? Žádný Bibióne nebo něco takovýho?“

„No dovol?! To jsem zkusil jednou a vod tý doby jsem šťastně rozvedenej... mně nikdo na žádnou dovolenou už nikdy nedostane!“

Ti dva se nejspíš opravdu hledali a šťastně našli. Budoucí spolupráci pro jistotu potvrdili ještě jednou kompletní nápojovou soupravičkou, když nadšený astrolog zalovil v tašce a vytáhnul něco jako ohmataný telefonní seznam označený na titulní straně podivným slovem Efemeridy.

„Víš co? Pro sichr se koukneme, jestli to naše blbnutí má nějakou perspektivu... dneska je dvacátýho... teď máme osumnáct čtyřicet dva, no tak dejme jako čas zrodu osumnáct třicet...“ začal listovat v pro laika zcela nesmyslných tabulkách, „... hele, Měsíc na ascendentu... to vypadá docela dobře... tady ten Uran ve třetím domě, to taky není špatný... ty vole, to bude sukces!“

Kdyby nebyl Bedřich přesvědčený skeptik, možná by začal astrologii trochu důvěřovat. Slávkova prognóza se totiž začala naplňovat nejen co do úspěšnosti jejich rubriky, ale takřka s detailní přesností předpovídal i vývoj na politické scéně. Ono sice každému logicky uvažujícímu občanovi bylo jasné, jak to s jeho státem nakonec dopadne, ale o postavení hvězd opřené úvahy o následných hnutích mysli Klause, Mečiara, Havla a dalších protagonistů historického představení vycházely skoro na chlup. A tak měla astrologie a tím pádem i časopis postaráno o propagaci. Náklad rostl navzdory dozrávajícím okurkám, šéfredaktor si mnul ruce nad svojí jasnozřivostí a autoři nejčtenější stránky měli co i za co oslavovat.

Léto se začalo nachylovat k tomu babímu, když Slávek přišel na pravidelnou poradu v doprovodu trochu exoticky vyhlížející bytosti raně středního věku:

„Bedřichu... tohle je Radana, též hvězd opravkyně... víš, já mám teď nějakej docela dobrej melouch a tak bych potřeboval, aby za mě občas někdo zaskočil...“

Své vysvětlení doprovodil jakýmsi záhadným zamrkáním signalizujícím ještě nějaké vedlejší zájmy a redaktor měl pochopení. Konkurence by mohla po deseti týdnech sice úspěšný, ale přece jenom už trochu stereotyp oživit, navíc z té dámy vyzařoval jistý sexappeal, zřejmě kolegovi astrologovi konvenující. Tak proč kamarádovi nepíchnout?! Občasnou změnu jména autora u Politického Horoskopu pak nekomentoval ani šéfredaktor, natož čtenáři. S vědmou sice nebyla taková sranda jako se Slávkem, ale smysl rubriky rychle pochopila a navíc ji obohatila o další rozměr, protože hlavním cílem jejího čtení ve hvězdách byla astromedicina.

Mezi astrology se tehdy kromě bulvárních celebrit hrdě hlásili i ministři federální vlády a tak nebylo divu, že redakční kolegové dost často žádali své externí spolupracovníky o vypracování osobního horoskopu. Nevěřícího Bedřicha by taková pošetilost nikdy nenapadla, zvláště u vědomí, jak podobné aktivity Slávkovi lezou na nervy, ovšem Radana se mu přihlásila sama. Celkem bez protestů jí nadiktoval místo, datum a čas svého narození a hned na celou záležitost zapomněl, když mu za pár dní zazvonil na redakčním stole telefon:

„Tak jsem se dívala na ty vaše hvězdičky, pane redaktore... musím s vámi nutně mluvit... ne, to musíme v soukromí, je to vážné... čekám vás v neděli, ve tři? Křižíkova deset...“

Na většinu nedělí kromě pití piva a eventuálně televizního fotbalu stejně jiný program neměl, tak proč by se nedovzdělal v astrologii, pokud ovšem dáma nemá nějaké jiné zájmy, říkal si, když zvonil ve třetím patře karlínského činžáku. Vzápětí se za dveřmi ozval mohutný štěkot spolu s příkazem „Lehni, Denisi!“ Denis byl nejméně osmdesátikilový dobrman, který si v otevřených dveřích povyskočil na zadní, aby mu na uvítanou obrovským jazykem umyl celý obličej, což jeho panička omlouvala:

„Pojďte dál, promiňte, Denisi, místo! On je hrozně společenský, no, Blíženec... jako vy...“ a pak trochu smutně dodala, „... škoda, že Slávek trpí kynofobií... to víte, Vodnář...“

Tak je to dobrý, pomyslel si Bedřich, v mém případě půjde opravdu jenom o ty hvězdičky.

Usadili se v kuchyni, kde už svítil na obrazovce laptopu typický astrologický kruh s mnoha nesmyslnými značkami všelijak pospojovanými různobarevnými úsečkami. Tuhle technickou vymoženost viděl poprvé na vlastní oči. Denis se mu složil k nohám a olizoval mu pravou ruku, zatímco Radana spustila vážným hlasem:

„Hrozně nerada vám to říkám, ale podívejte se tady na to uskupení v devátém domě... to je zlé... já se obávám, že letošní Dušičky... no, ještě se s tím pokusíme něco udělat, tady jsem vám namíchala nějaké čaje, na játra, na ledviny... ale moc nadějí vám nedávám, je mi to strašně líto...“

Přistrčila před něho dva objemné papírové pytlíky a hrnek s jakousi příšerně chutnající tekutinou. Než se toho ještě jednou napít, to ať se radši ta předpověď vyplní! I Denis byl smutný.

Bedřich samozřejmě chápal, že jeho zdravotní stav asi bude v nějaké přímé úměře k figuře a životosprávě, ale tohle na něho bylo trochu kách. Čajové směsi, věren svému přesvědčení, sice zahodil ještě do karlínské popelnice, ale pak se mu ten horoskop přece jenom začínal připomínat. Ale ať se pozoroval sebevíc, bylo mu pořád stejně, dokonce líp, protože bona fide omezil kouření i piva teď pil trochu míň.

V pondělí 2. listopadu přinesl Slávek do redakce text pro další vydání, Bedřich ho přelétl, na dvou místech se srdečně zasmál, a pak s kamenným ksichtem a smíšenými pocity dodal:

„Je to dobrý, jako vždycky, bohužel je to dneska naposledy...“

„Co se děje, proboha, Horoskop končí?“

„Horoskop ne, ale já, Radana mi z těch vašich hvězdiček vyluštila, že už tady zejtra nebudu, prej játra a srdce... a vůbec mi zkolabuje celej člověk... ale bylo to fajn...“

Astrolog zareagoval po svém. Vytáhl z tašky Efemeridy, chvilku luštil v té směsici podivných číselných řad, pak si udělal několik poznámek na okraj před ním ležících novin, aby nakonec vítězně zařval:

„Je to kráva! Vona neví, že v šestačtyřicátým byl ještě od protektorátu letní čas... pojď, jdeme na panáka, tvůj skon se odkládá nejmíň o třicet let!“

Nicméně Politický Horoskop dopadl přesně podle jejich výpočtů, federace se opravdu do konce roku rozpadla.

Karel Hynie

21.7.2013